Povídka od Ivet

17. srpna 2015 v 20:49 | týnka |  povídky od vás
Zdravím:)

Sice už sama v csi nepíši, ale Ivet znovu začala a jsem moc ráda, že se mi ji podařilo přemluvit ke zveřejnění..Je to krásná povídka, která stojí za přečtení a věřím, že Vás potěší, kdo se sem ze CSI nadšenců/pamětníků zatoulá:) Přeji krásné čtení a Ivet moc děkuju

Dveře výtahu se s cinknutím otevřely. Vyšla z kabiny a s rukama zastrčenýma do kapes tmavě modrých kalhot pomalu procházela chodbou. Kdyby se podívala na hodinky, zjistila by, že jsou dvě hodiny v noci, ale na tom nezáleželo. Tady nikdo nepoznal, jestli je den, nebo noc. Směna střídala směnu, laboranti se střídali u přístrojů v jednotlivých laboratořích. Telefony nikdy nepřestávaly zvonit.
A co tady dělala ona? Prostě nemohla spát. D.B. jí sice nařídil dovolenou, ale nemohla jen tak sedět doma a čekat. Vydržela to dva dny a pak se nicnedělání stalo nesnesitelným. Kdyby to bylo něco platné, byla by v nemocnici u Finn, ale co tam? Byla v kómatu, nikdo nevěděl, jestli se dožije dalšího rána, natož, jestli se vůbec kdy probudí. A pokud ano, jaké budou následky jejích zranění?

 

Panenka

6. dubna 2013 v 20:38 | týnka |  stories by me
Ahoj všichni:)..dlouho jsem necítila takovou nejistotu a zvláštní napětí. Teda jasné, že během dne, roku, několikrát, hlavně tedy letos, kdy mě čeká mimo složení zkoušky dospělosti i pár náročných kol přijímacích zkoušek na VŠ, ale ve virtuálním světě, konkrétně tady na blogu jsem to nepocítila pár let. Tuším, že to je tak dva roky, od mého posledního článku. Na jednu stranu mám pocit, jakoby to bylo včera a na tu druhou mi to připadá jako vzdálená minulost. No nic, nechci Vás unudit hned na začátku, to možná zvládne i krátká povídka:)

Jen jsem Vás chtěla pozdravit a říct, že k psaní se vracím..ne k csi, ale k tomu mému, možná nepochopitelnému, ale snad i přesto sem tam čtivému psaní..Tohle je jednorázová povídka, na nic nenavazuje, ani není moc dějová, spíš bych řekla asi lyrická..a na úvod, na začátek a možná i na vysvětlení a přiblížení mě ideální:)
Přeji hezký zážitek:)

P.S. pokud budete chtít brzy mohu přidat další:)
P.S.2 Velké díky patří Ivet (http://stargate-samandjack-fanfiction.blog.cz/)..znovu jsem tu díky ní;)

Zapomněla psát. Zapomněla cítit.
Zapomněla žít.
Zapomněla to.
Zakázala si to.

Řekla si prostě, pryč s bolestí, s výčitkami a se vzpomínkami. Pryč s tím vším harampádím, které v ní vytvářelo jen další binec. Zmatek. Chaos. Nepořádek, na jehož úklid jí již nezbyly síly. Chuť či Naděje.

A ono to fungovalo.

Ten chlad, to ticho a ta samota.
Nic.
Nic. Žádná bolest.
Vzpomínky kdesi v nedohlednu, kdesi v mlze. Ve tmě. Pomalu se rozpadající v prach. Titěrné částečky, které již nic nespojí. Které už nevytvoří obraz. Které ztratily svůj význam, svojí hodnotu a cenu. Cenu, kterou již nechtěla platit.

Žádné pocity.
Žádný strach.
Žádná úzkost, žádný pocit sevřeného hrdla. Zoufalé výkřiky snažící se prodrat na světlo, na svět. Na to podivuhodné místo plné zášti, nedorozumění, bolesti, vzteku, špíny. Nedivme se, že zůstaly nakonec utlumené v útrobách zničeného těla. V té podivuhodné schránce, na které nám leckdy záleží mnohem více, než je zdrávo.

Účel to však plní. O tom není pochyb. I když by se nad tím možná s někým trochu zdatným dalo polemizovat.
Nemyslíš? Nemyslíte? Co říkáte?

Dokonalá a klidná. Jako panenka.
Jako alabastrově bělounká slonovina.

Panenka krásná, panenka na hraní?

Jenže jaká je taková panenka?

Víme, že Krásná. Neschopná však krásu vnímat.

Zdá se nám Klidná. Neschopná však nabídnout uklidňující, utěšující náruč. Bez odporu ji zvládá od nás přijímat, ale to je její maximum, její strop. Její plató.

Ochotná vyslechnout každičké slovo, i to nejtišší, nejbolestivější, nejtajnější slůvko, slůvečko. Sama však neschopná jediné slovo, slůvko, slůvečko vyslovit.

Chladná.
Studená.
Opravdu jako neživá.
Uzavřené ve svém vlastním žaláři, ve svém krutém vězení. V těch svých vzdušných zámcích.

Back...(4)by Elkaelka

4. října 2010 v 17:00 | týnka |  druhá serie by Elkaelka


Jsem ráda, že po delší pauze Vám mohu přinést další skvělé pokračování od Elkaelky:)

Rychlým krokem vyšla z Vegasského letiště a jako mnoho turistů se před ním zastavila a rozhlédla se kolem sebe. Neony, nekonečná a nikdy nekončící světla Vegas, takový se jí naskytl pohled. Srdce jí poskočilo radostí. Konečně se cítila jako doma. Stopla si taxík a navigovala ho až před její a Gilův byt. Byla ráda, že si ho ještě nechali. Vešla do něj a rozsvítila. Všude byl prach, vypadalo to tady jako po nájezdu, ale přece jen se jí tady líbilo. V rychlosti všechno přetřela, aby se zbavila největších nánosů prachu a poslala Gilovi SMS, že už je v pořádku ve Vegas.
 


Hranice

9. srpna 2010 v 19:53 | týnka |  stories by me
Vím, že od poslední jednorázovky uplynula hříšná doba na to, že jsem Vám slíbila, že další dílko je na cestě. A mou jedinou omluvou je, že jsem nechtěla zatím to dílko zveřejnovat. Je to vlastně dárek pro Patty, za co ona už ví. Myslím, že se navíc jedná o dost osobní povídku, která vyjímečně šla hodně, hodně ze mě. Možná proto jsem si otálela s jejím zveřejněním. Doufám, že potěší nejen ji, ale i Vás:)

Komunikace je jedním ze základních znaků společnosti a člověka vůbec. Ať už verbální nebo mimická je pro nás všechny velice důležitá. Je to všední věc, kterou používáme dennodenně. Jenže i když nám ulehčuje život, jsou jisté chvíle, jisté okamžiky, které si zapamatujeme již navždy. Které nám uvíznou v paměti a ať se snažíme sebevíc, ač zkoušíme cokoliv, nepodaří se nám je vymazat. Nepodaří se nám zapomenout. A pak tu naši schopnost komunikovat proklínáme, jelikož díky naší nešikovnosti z ní vytvoříme nástroj, který ubližuje nejen nám samotným, ale hlavně i druhým. A bohužel to převážně bývají lidé, na kterých nám záleží nejvíc. Dochází tak k nedorozuměním, která mohou vést i k veliké bolesti…

Bylo mi jedno, že prší. Že mi začínají chladnout prsty, že dlouhé černé šaty jsou těžší a těžší pod náporem nových ledových kapek deště. V tu chvíli jsem nemyslela na ten chlad kolem.

Emma stála naproti mně a upírala na mě svůj vyčítavý pohled. Byl to jeden z těch, kdy se chcete instinktivně přikrčit anebo ještě lépe schovat. Ten pohled říkal všechno, co cítila. Vyjadřoval všechnu tu zlobu a vztek.

Touhy

9. července 2010 v 13:03 | týnka |  stories by me
Touhy
Krásné prázdninové odpoledne:)

vím, že tu dlouho nebyla žádná povídka ode mne, stejně jako nezapomínám ani na Secret with Passion, ale ne vždy mi jde "psaní" v ruku v ruce s inspirací. Ale sem tam se poštěstí a mě přepadne múza a já se dokopu k tomu něco sesmolit. Tahle povídka vznikla vlastně už dávno (no asi tak dva měsíce zpátky), ale nějak jsem nanašla odvahu ji zveřejnit. Proto děkuji Ivče a Patty, díky kterým je tedy konečně i tu:) Možná někteří poznají, někteří ne, ale určité myšlenky a velkou inspirací mi bylo finále Grey's Anatomy. Nyní snad už jen mohu popřát hezké čtení a znáte to, ráda budu jak za kladnou tak i zápornou kritiku...

P.S.: Možná pro někoho dobrá zpráva, že brzy se možná dočkáte další jednorázovky;)


Touha. Trochu tajemné slovo, které je schopno vyvolat vzrušení. Připoutat pozornost. Zbystřit naše smysly anebo je naopak utlumit. Rozpálí nás anebo zchladí. Je to něco, co je nám společné. Něco co má každý z nás. Bez rozdílu věku, rasy či vyznání.

Smála se. Ten veselý bezstarostný smích se nesl po celém domě. Byl jako další sluneční světlo, které prostupovalo srze skleněná francouzská okna dole v hale. Čekal na ni dole, pod schody, už připraven vyrazit. Naposledy zkontroloval hodinky na svém zápěstí a houkl na ni, že už je nejvyšší čas. Chvíli na to již Ellen stála nahoře na schodišti a usmívala se na něj. Je překrásná. Pomyslel si Alex a také se usmál.

Cath - 1.04

4. července 2010 v 7:00 | týnka |  Cath-icons
cath

Dance is part of me

2. července 2010 v 19:36 | týnka |  icons
Přihlásila jsem se už před nějakým časem ke Giloušovi do grafické soutěže. Již jsem sem dala fotografii a wall, nyní bylo zadáno vytvořit tři avatary s tématem tanec, které musejí dohromady ladit. Přináším Vám je spolu s hodnocením Gilouše abyste sami mohli posoudit tento můj počin:)

Názor Gilouše:

Tvé avatry jsou velmi decentní, detailní, krásné, hezky na sebe navazují………Dokonce ani já jsem nenašel žádnou výtku. Text je velmi elegantní. Ta dokonalost zastíra to že ten nápad nebyl bůhvíjaký, ale graficky je to senzační. Jen nějaký lepší nápad by mohl být, ale známkuju známkou, která je nejvyšší dostupná v tomhle kole: 9,2 bodů...

dance
V celém článku samostatně...

Dess - 1.15

2. července 2010 v 19:20 | týnka |  designs
Krásný prázdninový podvečer,

doufám, že ti štastní, kteří mají prázdniny si je již plně užívají a ti, kteří nemají či plánují dovolené si užívají aspoň sluníčka:-) Po čase se mi zas ozvala Cathy s žádostí o nový design a já jsem jenom ráda, že jsem mohla oprášit zas své skromné schopnosti. Doufám, že Cathy bude dess dobře sloužit a Vám přináším jeho ukázku:)



Back...(3)by Elkaelka

27. června 2010 v 17:26 | týnka |  druhá serie by Elkaelka
Musím říct že Elkaelka je užasná co se psaní týče. Je rychlá a přitom její povídky neztrácejí na kvalitě..tímto Vám přináším další pokráčko, které rozhodně stojí za vaši pozornost:)

Seděli u večeře, ale spíš než cokoli jiného se v jídle nimrali. Gil byl úplně na prášky. Myslel si, že když si ji vzal, jakoby ji tím ubránil před čímkoli jiným. Kreslil si krásnou budoucnost, měli jet zase na kostariku, užívat si přírody a jeden druhého, chodit na baseball, hrát šachy a číst kriminálky a ne doufat, že spolu budou moct být alespoň dva roky.
"Volal mi Ecklie," promluvila po dlouhé chvíli Sára.

Back...(2)by Elkaelka

19. června 2010 v 20:28 | týnka |  druhá serie by Elkaelka
"To bylo úžasné, viď? Jak tam na poslední chvíli ji zachránil, ale pak to bouchlo a pak jsme vlastně zjistili, že se mu to jen zdálo,"
"Hm,"
"A výborné bylo, jak si představoval, jak jen by se jí měl představit, že?"
"Hm.."

Kam dál