Zůstaň s námi..(6)

1. ledna 2008 v 15:08 | týnka |  cesta do nebe dlážděná slzami
Všechny tři ta zpráva zasáhla,jako ostrý šíp,střelený přímo do srdce.Za dnešek už toho zažili dost a teď navíc tohle.Vykašlali se na případ a rozjeli se zpět do nemocnice.Bylo jim jedno,že Eckli bude šílet.Nyní byl život jejich kamarádky a kolegyně v ohrožení.Přáli si,aby to Sára zvládla.Věřili ji.Vždyť už tolikrát dokázala,že je silná.Jakmile dorazili k nemocnici,vydali se nahoru.Rovnou k pokoje kde Sára bojovala o život.

,,Rychle převezeme ji na sál.Asi má vnitřní krvácení.!"slyšeli přes sklo Griss s Catherin.Poodstoupili trochu od dveří,aby mohli sestry se Sárou projet.Zbylo jim jen pozorovat,jak všichni mizí na konci chodby v dveřích vedoucích na sál.Na Grisse už to bylo moc.Na všechny.Mezitím přiběhli i Warrick,Nick a Greg.Zadýchaně a zdrceně se posadili vedle Catherin a Grissoma.Toto nekonečné čekání již dnes jednou zažili.Nyní jen doufali,že je to naposledy.
Po dvou hodinách k nim přišel doktor.Vypadal vyčerpaně a smutně.,,Měla velké vnitřní krvácení.Povedlo se nám ji udržet.Teď je v kritickém stavu.Bude převezena na JIPku.Záleží už jen na ní,jak je silná.Prvních 12 hodin je pro ni kritických.Ale věřím,že to zvládne."popsal doktor její stav.Na tvářích kriminalistů uviděl trochu úlevy a strachu.,,Radím vám běžte domů,vyspěte se,jste tu s ní dlouho.O změně jejího stavu vás budu okamžitě informovat."řekl jim soucitně doktor.,,Tak děkujeme!Jste laskav.Jestli chcete já tu s ní zůstanu a vy běžte domů."řekl unaveně Griss.Catherin s Warrickem se tedy rozloučili a odjeli.Cath jela domů za Lindsey.Warrick ji odvezl.Nickovi a Gregovi se moc nechtělo.Oba se báli,že kdyby teď odešli,už ji nikdy neuvidí.Byli však vyčerpaní tak také odjeli.Grissom s ní zůstal sám.Vešel k ní do pokoje a sedl si k ní.
Chytil ji za ruku.Sára byla pobledlá.Bolelo ho ji takto vidět.,,Sáro.Jsem tu s tebou.Doufám,že ty taky.Když Tě takto vidím,uvědomuji si,jak je život křehký.Moc jsem se bál,že Tě ztratím,že už nikdy ti nebudu moci říct,jak tě miluji,jak mi na tobě záleží.Bál jsem se ,že Tě ztratím.Jsi pro mě ta nejdůležitější osoba na světě.Chovám k tobě city,které jsem dlouhou dobu k nikomu jinému necítil.Já tě miluji.Zůstaň se mnou."zašeptal Griss.Ucítil jemný stisk.
,,Děkuju,že jsi mě odvezl domů.Mám strach o Sáru.Bojím se ,že by..",,Nemysli na to.Určitě bude v pořádku.Vždyť ji znáš.Ta se jen tak nevzdá."usmál se na Cath Rick.Pohladil Cath po vlasech.Doprovodil ji až ke dveřím.Tam chvilku postávali,nakonec Cath letmo políbil a odešel zpět k autu.
O 10 hodin později
Sára pomalu otevřela oči.Byla dost unavená a bolelo ji břicho.Když se podívala na stranu,uviděla Grisse,jak spí.Usmála se.Věděla,že tam s ní celou dobu byl.Slyšela ho,ale nemohla otevřít oči,promluvit nic.Bylo to jako nekonečná noční můra.
Griss ucítil slabé pohlazení.Rychle zvedl hlavu,do teď položenou na kraji postele,a podíval se Sáře do očí.Na tváři se mu objevil úsměv a úleva.Byl šťastný.Sára se konečně probudila,zvládla to pomyslel si.,,Vítej zátky."pozdravil ji.Sára chtěla něco říct,ale dýchací přístroj na,který byla napojená ji to nedovolil.Griss zavolal sestřičku,aby ji odpojila.,,Ahoj."oplatila mu rozechvělým hlasem pozdrav .
,,Prosím,Willowsová.Cože?Opravdu?Hned tam budem."položila telefon.,,Co se stalo něco se Sárou?"zeptal se vyděšeně Greg.,,Ano….Probudila se."řekla vesele Cath.
Protože tu vloupačku už měli hotovou,rozjeli se za Sárou.
Zaťukali.,,Ahoooj!!Ani nevíš jak rádi Tě vidíme!"přivítal ji hned Greg.,,Já vás taky."
Dobrou hodinku u ni seděli a povídali si.Všichni byli moc rádi,že se probrala.Všem se velice ulevilo.Věděli,že už je Sára z nejhoršího venku.Sama už se smála a povídala si s nimi.Byly u ní přes dvě hodinky.Catherin poznala,že už je Sára unavená,tak zavelela k odhodu.Všichni se s ní rozloučili a společně vyrazili zpět do práce.
Když všichni odešli,Sáře začali po tvářích stékat slzy.Pořád měla strach.Sice se před přáteli smála a byla veselé.V hloubi duše se však třásla strachy.Uvědomovala si fakt,že kdyby se o chvilinku zpozdili,už by je nikdy neviděla.Snažila se usnout,ale pokaždé za zavřenými víčky viděla jeho tvář...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jasmína | E-mail | 1. ledna 2008 v 15:17 | Reagovat

Jupíííí! přežila :-))) rači nechci ani myslet na to, co by se stalo, kdybyse zpozdily. ještěže jim to tak pálí:-)

2 katushka-tvá milovaná kámoška:D | Web | 1. ledna 2008 v 16:48 | Reagovat

týýý jooo tíínko!!!fakt nádhera!!kdybych na tyhle příběhy nebyla jak pařez tak bulim:Dfakt krásný,ty moje spisovatelko:-*

papa Kačííííí

P.S.MÁM TĚ RÁDA:-***

3 melonka | Web | 1. ledna 2008 v 17:04 | Reagovat

juj, tak to jsem ráda, že to přežila...moc krásný

4 tynka(majitelka) | Web | 1. ledna 2008 v 17:21 | Reagovat

jeje jsem moc rada že se vám líbí!!děkuju že to čtěte!!diky za komentik kaci :-*

5 MacS | Web | 1. ledna 2008 v 19:08 | Reagovat

Supeeer přežila:-)....jako obvykle moc moc hezký:-)

6 Danina | Web | 2. ledna 2008 v 8:51 | Reagovat

Tyjo uffff. Jsou to všechno mooc krásný povídky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama