Burned dreams...(6)by Ivča

20. března 2010 v 13:05 | týnka |  čtvrtá serie povídek by ivča
Příjemnou sobotu přeji,

vyjímečně již dneska přicházím s pokračování od Ivči. Je to skvělý kousek, který si rozhodně nenechte ujít. A Ivče znovu děkuju, že se rozhodla tuto povídku zveřejnit u mě:)

Zazněl výstřel... Ze Sářiny služební zbraně. Měla namířeno na Lucasovo rameno, chtěla ho jen zranit, zneškodnit, aby zahodil ten nůž a neublížil Nickovi. Jenže protože se pořád prali, Lucas se otočil a kulka ho zasáhla přímo do srdce.


Než se stihla vzpamatovat, ležel na zemi a krvácel. Rachel křičela a zoufale si rvala vlasy, hystericky naříkala…
Sáře jen apaticky vypadla zbraň z ruky na zem, a ona jí během pár vteřin následovala. Seděla na studené vlhké podlaze a nebyla schopná mluvit, hýbat se… Stejně jako Rachel se i jí po tváři koulely slzy.
V hlavě jí zněl výstřel a jediná věta.

"Zabila jsem člověka. Zabila jsem ho. Zabila… zabila… zabila…"

Měla pocit, že na tom místě se zastavil čas a uvěznil jí ve strašidelné smyčce, kde si až do konce života bude v hlavě přehrávat děsivé události posledních minut...
Neměla tušení jak dlouho tam tak seděla. Ale najednou se ozývaly sirény a do haly vběhli policisté a záchranka… A také Grissom s Warrickem.

"Co se stalo?" ptal se Warrick, zatímco sledoval, jak policie odvádí v želízkách zhroucenou Rachel.

Jeden z lékařů prohlédl Lucase a jen zakroutil hlavou.

"Jste v pořádku?" ptali se Nicka, protože byl od krve.
"Nic mi není. Ale Sára…" ukázal pár metrů od sebe, kde seděla na zemi, vedle své zbraně.

"Sáro?" klekl si k ní Gil a chytil jí za ruce. Třásla se jako osika. Žádné odpovědi se nedočkal.
"Sáro, mluv se mnou…" prosil jí Grissom. "Co se jí stalo?" Otočil se na Nicka.
"Chtěla mě chránit, vystřelila… Ale Lucas se pohnul a místo toho, aby ho to jen škráblo…"

Zbytek věty nedořekl, protože všechno bylo naprosto jasné.
Grissom s Warrickem přikývli, jakože ví, co se stalo.

"Pojď, odvezeme tě odtud." Řekl Warrick a snažil se jí postavit na nohy.

Nick mezitím sebral její zbraň a vyndal z ní zbývající náboje.

Všichni věděli, co bude následovat.
Sáru budou vyslíchat, obviňovat, budou jí nutit, aby si to v hlavě přehrávala pořád dokola… a stále znovu a znovu… dokud se nezblázní.
Tohle byl ale jasný případ. Chránila kriminalistu, kterého ohrožoval ozbrojený podezřelý. Nemůžou jí za to zavřít, ani vyhodit.
Ale nemůžou jí ani zabránit, aby se z pocitu viny zničila sama...

I přesto, že jí nechali dál pracovat, že jí nikdo neobviňoval ze zabití Lucase, Sára se ztrácela před očima.

Jako všichni policisté, i kriminalisté se museli každého půl roku účastnit pravidelných psychologických testů. Mělo jít především o to, aby potvrdili, že svou práci zvládají nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Že jsou připravení na stresové situace a ví, co mají dělat a jak se zachovat, když dojde k něčemu neobvyklému.
Většinou šlo o nudný pohovor s psychologem a pár otázek. Problém byl, že i z toho mála, co všichni řekli, dokázali tito studovaní lidé odhalit i sebemenší problémy s osobností člověka. Věděli, že i mírná nervozita nebo nepřímé odpovědi mohou naznačovat velký duševní problém a tak ohrozit schopnost se správně rozhodnout a zareagovat v krizové situaci.
Sára psychology nenáviděla. Strávila u nich půlku dětství a naháněli jí husí kůži, nedokázala se soustředit, a proto pravidelně neprocházela.
Ale Grissom, který si nedokázal kdy představit, že by o ní přišel, se za ní vždycky zaručil. Měl kvůli tomu hodně problémů, hlavně u Ecklieho, který pravidelně každého půl roku doufal, že bude mít konečně příležitost Sáru Sidleovou propustit.
Ale jednou Grissom řekl Eckliemu: "Sára není blázen, není nebezpečná, a ani není nevyrovnaná… Tou by se stala, kdyby přišla o tuhle práci, a my oba době víme, že to by pro laboratoř byla obrovská ztráta!"
To bylo rok poté, co se vzali.
Věděla, že nebýt Grissomovy usilovné snahy si jí udržet v týmu, už by dávno byla někde jinde… Celá léta mu za to byla vděčná, a snažila se podávat lepší a lepší výsledky…

Když jí pustili z nemocnice, protože se zhroutila, řekli jí, že se Amanda zastřelila zbraní svého bývalého manžela, vojáka… Nedokázala se smířit s osudem, který před lety potkal i její matku… Ztratit vlastní dítě… Raději si sama vzala život, než aby dál trpěla…
Ani se nedozvěděla, kdo to Jenn udělal, a že je ten člověk potrestaný... Možná by jí to bývalo alespoň nepatrně utěšilo, možná by ještě žila…

To Sáru ještě více zranilo. Amandina smrt pro ní byla větší ztrátou, než si dokázala připustit. S tělem Amandy pohřbila i kus sebe. Navíc se stále nedokázala smířit s tím, že zabila člověka…
Lucas North zaplatil za smrt Jenifer, kterou nezpůsobil vlastním životem, i když za to mohla Rachel, která jen bude pár let ve vězení.

Sára přestávala zvládat svou práci, začala dělat chyby, přestala být tak pozorná… A opět neprošla v testech. A teď si paradoxně moc přála, aby za ní Gil dál nebojoval. Aby jí nebránil a nechal tak Ecklieho, aby jí konečně vyhodil. Aby měla solidní záminku z práce odejít. Doufala, že se tak zbaví pocitu viny. A že se nebude muset den co den dívat na své přátele, kterým se při pohledu na ní objevovaly ve tvářích soucitné výrazy.
Grissom jí nutil vzít si volno… Nikdy na to ale nepřistoupila, byla moc hrdá na to, aby tak veřejně přiznala své selhání. Kdyby si vzala delší volno, všichni by věděli, že to prostě nezvládá a to nemohla dovolit. Celý život se nažila něco dokázat, chtěla vynikat nad ostatními, aby tím alespoň částečně vykompenzovala nešťastné dětství a to, jak nikdy nikam nezapadla.

Vždycky, když se vracel domů, našel jí ztrápenou sedět někde na zemi s nepřítomným pohledem. Nebyla to ta Sára, do které se před lety zamiloval, tohle byla jen její schránka, prázdná…
Potřebovala něco, co by jí dodalo zase chuť žít… Jen nevěděl, co by to mělo být…. Snažil se s ní komunikovat, aby se neuzavřela do sebe úplně, ale přestávala s ním mluvit. Stávali se dvěma cizími lidmi, kteří jen přežívali ve stejném bytě a spali ve stejné posteli… Nebýt jmenovky na dveřích, nikdo by nehádal, že tihle dva jsou už 2. rok manželé…

Měsíc po smrti Lucase Northa.

Vešel do své pracovny a první, co upoutalo jeho pozornost, byl papír na jeho stole, ležel tak, že si ho nutně musel ihned všimnout. Měl pocit, že je něco prostě špatně…
Jen co se na něj podíval blíž, věděl, že se nemýlil. Nic hezkého ho nečekalo.

Její písmo poznal okamžitě a její slova ho téměř srazila na kolena…

Měla za sebou těžkou dobu, ale přeci se snažil být jí oporou…
Tak proč tohle?
Proč použila jen pár slov k tomu, aby se rozloučila?
Mohli to vyřešit společně…
Jestli to mělo co dělat s tím, co se stalo Lucasovi, z toho jí nikdo nevinil, postih v jakékoliv formě jí nečekal…
Ale asi se nedokázala smířit s tím, co udělala…

Znovu se začetl do řádek a doufal, že v nich najde něco víc, než pouhé sbohem...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jane | 20. března 2010 v 15:32 | Reagovat

No teda, to je úžasný.

2 Elkaelka | Web | 20. března 2010 v 15:56 | Reagovat

Jéžkovy voči.. tyhle povídky zbožňuju! Už aby byl další víkend! :)

3 Ivuš | 20. března 2010 v 16:34 | Reagovat

Tak to mi teda nedělej!Chudák Sára a Gil.Doufám že to skončí dobře.Už si toho Sára vytrpěla aaž až.

4 Jolka Tvoje→♥Sbéčko♥← | Web | 20. března 2010 v 17:27 | Reagovat

já tohle obdivuju...krásná povídka.Jak to nakonec vše skončí s tím dopisem a se vším =( =)

5 IONEL | Web | 20. března 2010 v 19:39 | Reagovat

Pááni tak tohle jsem nečekala ale tak snad to bude zas dobré :)

6 Juanita | E-mail | Web | 21. března 2010 v 0:33 | Reagovat

Ahojky, moc bych Tě chtěla poprosit, jestli by jsi se nepodívala na můj blog, opět tam totiž dávám povídky a moc by to pro mě znamenalo.. předem moc děkuju :)

7 Kathy | Web | 21. března 2010 v 8:43 | Reagovat

Nádhera.Moc se těším na další díl.Už aby tu byl:)

8 melonka-csi | Web | 21. března 2010 v 12:25 | Reagovat

tak to bylo...neuvěřitelně překvapivé..vůbec jsem nečekala, že by Sara mohla nevědomky zabít. krásné, snad se Sara dá dohromady a vše bude ok

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama