Burned dreams...(7)by Ivča

28. března 2010 v 14:00 | týnka |  čtvrtá serie povídek by ivča
Další skvělý kousek od Ivet, který si rozhodně nenechte ujít!:)

"Nejdražší Gile,

Odpusť mi prosím, že takhle utíkám, aniž bychom se pořádně rozloučili. Neutíkám před tebou, ani před nikým jiným. Leda sama před sebou…

Nečekala jsem, že smrt Amandy by mě dokázala srazit až tak hluboko. Pak je tu ještě ta věc s Northem… Vím, byla to nehoda… Ale, zabila jsem člověka…. Teď více než kdy jindy si uvědomuji, jakou cenu má lidský život... Lucas byl ještě dítě, jeho život sotva začal... a já jsem mu ho vzala... A musím s tím žít…"

Poprvé to nedokázal přečíst celé, ani ne v půlce papír odložil a snažil se ze všech sil, aby potlačil slzy a snažil se to všechno, co napsala pochopit.

Když si konečně myslel, že to zvládne, začetl se do zbytku...
Jedinné, co zůstalo bylo otázka proč...

Mohl to číst pořád dokola, kolikrát chtěl, ale jediným výsledkem pořád bylo, že Sára odjela. Nerozloučila se a odjela.

Jestli si kdo kdy myslel, že je Grissom samotář, tak teď měli živý důkaz toho, že se nepletli... V práci se omezoval jen na nejnutnější rozhoovory. Bál se, že se ho lidé budou ptát na něco, na co on nezná odpověď...
Sára se jim neozvala, s nikým se nerozzloučila, jen nechala ve své skříňce všechny osobní věci, náhradní oblečení, fotky, klíče od bytu...

Pořád doufal, že věta, kterou končil její dopis se stane skutečností: "Až budu připravená, vrátím se zpátky... Slibuju..."

Vždycky dodržela, co slíbila... Jenže uběhlo několik měsíců a on o Sáře stále neměl jedinou zprávu. Nikdy nezavolala, neposlala dopis, pohled. Doufal, že se snaží si vyčistit hlavu na nějakém výletě. Vždycky chtěla cestovat… Třeba je prostě jen mimo civilizaci a užívá si na nějakém exotickém ostrově…


*Její nepřítomnost pociťuji více, než přítomnost všech ostatních.
Edward Thomas*


Před týdnem se mu dokonce zdálo, že jí viděl. Přímo tady ve Vegas. Věděl, že je to nesmysl a tak usoudil, že ta žena, kterou viděl, jí byla jen hodně podobná… Ale přemáhal se, aby se za ní nevydal, a neoslovil jí...
Navíc, Sára nebyla těhotná, měla delší vlasy a auto, ze kterého vystoupila, by si určitě nikdy nekoupila. V životě by nejezdila něčím tak málo bezpečným, jako je Smart… A nedokázal si představit, že by se vrátila do Vegas a nevrátila se k němu…

Přesto se nedokázal zbavit divného pocitu. Doufal, že se vrátí, ale když to byl rok, co byla pryč... Začal si spíš myslet, že se jí něco stalo… Hledal na internetu, volal dokonce do jejího bývalého zaměstnání v San Francisku, jestli se třeba nevrátila tam… Jako kriminalista si mohl zajistit přístup do její policejní složky, což pro něj, stále jako pro manžela nebylo nic těžkého.

Všichni ostatní viděli, jak se trápí… Jak ho to ničí… Přesto však v práci pracoval na maximum, ostatně jako obvykle…

Grissom ukončil hovor, telefon strčil do kapsy své pracovní vesty a s klíčky od služebního auta vyrazil na místo činu. Jako obvykle byl připravený na to, co uvidí. Nebo si to alespoň myslel.
Další místo, kde si zločin našel svou oběť.
Cestou byl podivně zamyšlený, více než obvykle.
Stýskalo se mu. Stále. Stýskalo se jim všem. Po její přítomnosti, která jim vždy vnesla trochu světla do temných dnů. Po jejím úsměvu, který by dokázal snad i rozpustit ledovce. Odešla a nechala je napospas hříšnému městu plného zločinu. Nechala je všechny se trápit. Odstřihla je od svého života. Zlobili se na ni, ale ve skrytu duše doufali, že teď je jí někde lépe. Cítí se volná, svobodná, šťastná… Netáhne s sebou to břemeno, které jí den co den tížilo. Nechala za sebou přátele, kterým to zlomilo srdce, a nechala za sebou manžela. Muže, který jí chtěl být vším a chvíli se mu to snad i dařilo.
Jeho Sára... Neviděl jí přes rok. Neslyšel o ní. Nikdy nezavolala, neposlala dopis. Prostě jakoby se vypařila z povrchu zemského. A on jí nechal jít si vlastní cestou. Nehledal jí… Každý den se sice probouzel v jejich bytě sám, každý den se do téhož prázdného bytu vracel. A každičký den si přál, aby tam na něj čekala… Když někdo zaklepal na dveře, přál si jen, aby to byla Sára... Zdálo se, že pro něj se zastavil čas. Nic se neměnilo, jen na tváři Gila Grissoma přibývaly vrásky, uzavíral se víc a víc do sebe. Stával se stejným samotářem, jakým byl, než přišla ona.
S jejím odchodem mizel pomalu i on.

Zamrkal a na poslední chvíli zahnul vlevo, a dojel k domu s několika byty, kde byla nalezena oběť vloupání, které jim před dvěma hodinami nahlásili.
Boulder City. Dokázal si představit, že by tu žil. Byl tu klid, hodně přírody. A přitom tak blízko Las Vegas.
Vyšel po schodech. Malý byt, nanejvýš pro 2-3 lidi, ale útulně zařízený. Dveře dobře zabezpečené, přesto ale zjevně násilníka nezastavily.
Vešel chodbou a najednou měl pocit, že tu něco zná. Něco mu tady připadalo povědomé, a jistě věděl, že tady nikdy nebyl.
Byl to zvláštní pocit.
Srdce mu začalo tlouct tak zběsile, že se začal bát, aby to všechno ustál.

Najednou mu došlo, to tu zná. Ten parfém, ta důvěrně známá vůně.

* Ne, to bude jen náhoda! *

"Jime..."
"Gile, asi bys tady neměl být..." řekl trochu vyhýbavě kapitán.
"Proč?" zeptal se, aniž se na něj podíval.

Jim Brass se však k odpovědi nedostal. Z vedlejšího pokoje právě vyšla mladá žena od záchranky a v rukou nesla několikaměsíční miminko.

"Kdo je oběť?" zeptal se jako obvykle, žádné náznaky toho, že by nějak zaujalo to, že je tu dítě...
"Sára..."
"Jaká Sára?" zvedl konečně oči Grissom
"Tvoje Sára Gile..." pronesl smutně Jim a raději se podíval jinam...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Elkaelka | Web | 28. března 2010 v 14:35 | Reagovat

Jéžkovy voči, ale že nezemřela??? to je ale strašný, takhle to seknout, víš? :D ale úžasná povídka :D

2 melonka-csi | Web | 28. března 2010 v 18:57 | Reagovat

tragedy??? no tak jestli jsme měli doteď si pokládat otázku proč odešla ...tak ted bychom si měli pokládat otázku, proč se vrátila a neozvala se....
už se těším jak to Grissom a celý tým CSI zvládne x)

3 Eva | 29. března 2010 v 16:50 | Reagovat

Krásná povídka.Velice napínavá, takhle to utnout:)Doufám, že to Grissom s týmem zvládnou.Už se moc těším na pokračování.

4 Ivuš | 29. března 2010 v 19:07 | Reagovat

Proč,proč,proč zase Sára??Jinak SUPER povídka.

5 Jane | 30. března 2010 v 14:11 | Reagovat

Tohl není fér takhle to utnout, víš? :-( A budu se modlit ke všem svatým, aby Sára nebyla mrtvá i když je to asi zbytečný a ona mrtvá je. :-(
Jinak je to krásně napsný. :-D

6 Jolka Tvoje→♥Sbéčko♥← | Web | 30. března 2010 v 21:50 | Reagovat

strašně napínavé...tohle nikdy nesnáším takhle utnout.Krásné =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama