Jen pouhé přání nás dvou...(11)

16. března 2010 v 18:00 | týnka |  Jen pouhé přání nás dvou
pouhé přání nás dvou
Jak jsem slíbila přináším předposlední dílek povídky Jen pouhé přání nás dvou. Doufám, že se bude líbit, že Vás "připraví" a navnadí na poslední část. Tohle je vlastně jen krůček ke konci. Tak snad i přesto bude stát za to...

Změny. Dějí se. Neovlivníme je povětšinou. Nezabráníme jim. I když se snažíme sebevíc, když proti nim bojujeme. Nakonec si stejně najdou způsob jak nás oslovit, jak nám poklepat na rameno a donutit se otočit, čelit jim…

Sára si s každým přiťukla, popovídala. Usmívala se na všechny. Snažila se bavit. Na jednu stranu musela uznat, že ji její přátelé překvapili a na druhou to tak nějak od nich očekávala. Jenže díky práci a všemu shonu kolem na své narozeniny skoro zapomněla. Sice doufala v klidný večer s Gilem, ale nakonec byla ráda i za tuto nečekanou variantu, jež připravili u Catherin doma.


Stála opřená o stěnu a sledovala se sklenkou šampaňského své kolegy. Greg s Nickem seděli na gauči a naproti nim Warrick s Gilem a Cath. Všichni se skvěle bavili. Cathy jim něco vyprávěla. Vypadali šťastně. Spokojeně. Nikdo se netrápil prací. Žádná z jejich myšlenek nepatřila tíživé minulosti či nejasné budoucnosti. Prostě si jen užívali společné, vzácné chvíle klidu a pohody. Všichni se snažili zapomenout, odprostit od Sářina zmizení, ztráty paměti. Od všeho zlého, co je v poslední době potkalo.

,,Nevypadáš zrovna jako typicky nadšený oslavenec."Uslyšela za sebou příjemný mužský hlas. Sára se otočila. Scott se na ni usmál. ,,Nevypadáš zrovna jako typicky nadšený host."Věnovala mu úsměv Sára. Scotty se zasmál.

,,Když jsme se viděli naposledy dala jste mi košem. Netušil jsem, že se mi poštěstí nakonec strávit večer s vámi."Upřel na Sáru své zelenomodré pronikavé oči. Sára cítila, jak se jí rozbušilo srdce. Scotty v ní vyvolával pocity, které již dlouho necítila. Jakoby oživil zapomenutou část někde uvnitř jí samotné. Byly to sice povrchnější a nestálejší city než ty, které pociťovala v blízkosti Gila, ale byly tam. ,,A už tam jsem ti říkala, že si můžeme tykat.",,Omlouvám se."I když to díky jeho veselému tonu nevyznělo zrovna jako vážná omluva.,,Tak tedy na tebe Sáro.",,Děkuju, Scotty"A přiťukli si sklenkami.

Chvíli tam spolu stáli a povídali si. Sára zjistila, že to je velice milý a pohodový chlap. Zřejmě i správný. A určitě něčím zajímavý. Poté si jich všiml Nick a Sára se s úsměvem omluvila a vydala se směrem ke svým přátelům.


,,Děkuju."Usmála se unaveně Sára na Gila. Vezl ji k Nickovi domů. Měla opřenou hlavu o opěrku a odpočívala. Nicky to trochu přepískl a tak raději zůstal u Cath, která s tím naštěstí počítala.
,,Nemáš za co."Odpověděl tiše Grissom a usmál se na ni. I když byla unavená, vyčerpaná a cítil z ní znovu smutek a strach, byla to pořád ta samá Sára. Krásná, silná žena, do které se zřejmě zamiloval. Jenže strach a nejistota ho vždycky semkly pevně v šachu a on z této patové situace nedokázal nalézt správné východisko.

A přesto se trochu změnila. Bylo jasné, že ten únos a utrpení, kterým si prošla, zanechalo nějaké stopy, hluboké a bolavé, ale Sára se měnila i díky jinému faktoru. Dneska se usmívala. A po dlouhé době to byl upřímný úsměv. V jejích očích znovu uviděl během večera zářivé jiskřičky. A ať už to způsobilo cokoli, byl za tuhle změnu rád. Vítal ji.

Zastavil, počkal, až vystoupí a poté jí popřál dobrou noc. Sledoval, jak odchází a mizí ve dveřích Nickova domu. Přístě…Pomyslel si pevně. Znal ji a věděl o ní spoustu věcí. Spojovalo je tajemství, ta hrůza, kterou si musela projít. Spojovala je láska k práci. K jejich přátelé. Doufal, věřil, že jednou se konečně odhodlá. Ale stejně tak dobře věděl, že to chce zatím čas. Věděl, že je už starší, že je její šéf. Všechny ty zápory si moc dobře uvědomoval…


O pár týdnů později:

,,Takže Elizabeth se zabila ve svém domě. Podle koronera to byly prášky a šampaňské. A podle DNA a jejích otisků to byla právě ona, kdo zabil ty muže. Nakonec i toho jak jsme našli později."Shrnul Grissom a s poslední slovem zavřel desky tohoto případu.

,,Stejně by mě zajímalo, proč to dělala…Jen čistě…Prostě zajímalo."Prohodil Greg otáčeje se pomalu v židli. Cath na něj jen pohlédla a on zvedl ruce jako, že nic. Tato otázka trápila všechny, ale bohužel se jim na ni už asi nikdy nepodaří najít odpověď. Určitá tajemství, určité záhady prostě mají zůstat nevyřešeny.

,,Takže mrtvý muž v Lake Mead je tvůj Nicku a vem sebou ještě Grega, Warricku, Catherin vy pojede se mnou na staveniště za městem. Tři mrtví, vypadá to na popravu."Greg s Nickem se o něčem dohadovali, když odcházeli. Warrick počkal na Cath a společně se vydali k autu.
,,A co já?"Zeptala se Sára a promnula si zatuhlou šíji.

,,Sáro dodělala jsi dneska případ, na kterém ji jela skoro tři dny v kuse. Běž domů a odpočiň si. Vyspi se. A žádné námitky, myslím to vážně."Utnul ji Gil, když se chystala protestovat. Sára sama cítila, že je vyčerpaná a tak jen pokrčila rameny a vděčně se na Gila usmála.

Skládala si pomalu své věci. Griss ještě zakládal jeden dokument k předchozímu případu.,,Gile.."Pronesla trochu nejistě Sára. Zastavil se a otočil se na ni. Váhala. Chtěla to říct. Byla odhodlaná. Přemýšlela nad tím už strašně dlouho. Ale nakonec řekla pouze.,,Vlastně nic."A zmizela ve dveřích …

U jezera

,,Zdravím Davide."Pozdravili patologa Greg s Nickem. David jim pozdrav oplatil a pověděl jim, co zjistil o tom mladíkovi. Vypadalo to na uškrcení nějakým tlustším provazem, což byla později práce pro Grega.

Oba si tedy rozdělili kdo, co udělá. Nick zkoumal tělo, fotografoval, zapisoval a Greg si vzal blízké okolí. Netrvalo to dlouho a oba měli svou práci hotovou.

,,Sára už vypadá lépe. O moc…Dokonce se usmívá i v práci."Nadhodil při ukládání důkazů do auta mladší z kriminalistů.

,,To máš pravdu…Jsem rád, bylo to pro ni náročné období…pro nás pro všechny…I když si nepamatuje, co se stalo…"Přitakal Nick. Nastoupili a zamířili zpátky do loaborky.

Staveniště

,,Warricku vezmi prosím ty vrtačky a důkazy, které stojí támhle k sobě do auta. U mě už je plno."Houkl Grissom a Warrick jen přikývl. Společně s Catherin nandali všechny důkazy do auta a ještě jednou se vrátili překontrolovat místo činu.

,,Je to zvláštní, tři chlapy, tři kulky v týlu…To jsem už jednou viděl…Myslím.."Nechal své myšlenky volně plynout nahlas Warrick.

,,Taky mi přijde…Až se vrátíme kouknu se po starých případech, třeba tam něco bude."Přitakala Cathy a nastoupila do auta.

….Dopravní nehoda na hlavní silnici zablokovala dopravu, pokud můžete vyhněte se jí a objeďte to, zatím nemáme více zpráv ale vypadá to na tři vážná zranění…chodec, žena…
,,Kdyby pro jednou hlásili něco méně smutného…Smrti mám kolem sebe až až"Postěžovala si na dnešní zprávy Cath a přeladila autorádio na jinou stanici.


,,Nicku uškrtili ho silnějším provazem.",,Já vím."Usmál se Nick vcházející do laborky, kde pracoval Greg.,,Jeho přítelkyně mi řekla, že se včera pohádal s klukem z práce, od kterého bral prý drogy. A když jsme ho šli najít, chtěl nám utéct, ale nepovedlo se mu to. U něj doma byl provaz, který by zhruba odpovídal odřeninám na Clarkově krku a navíc ten hlupák se hned přiznal. Případ vyřešen."Zasmál se, když Greg vytáhl z kapsy dvacet babek a hodil je před něj na stůl.
Náhle oběma zapípali pagery. Ztuhly. Podívali se na sebe…


Cathy zrovna projížděla záznamy z let 2000, když do místnosti přišel Grissom. Zatím nic moc neměli a Warrick se měl ukázat každou chvílí s výsledky z pitev.
,,Takže v krvi nic neměli, ty kulky byli smrtící a pitva Thomase ukázala, že měl rakovinu slinivky. Jinak bohužel nic víc nevíme."Nenechal je dlouho čekat Warrick.
,,Dobře takže teď.."Grissoma přerušili jejich pagery. Všichni se na ně podívali a výrazy, které se jim usadily ve tvářích, nezračily nic dobrého. Cathy si zakryla dlaní ústa v němém výkřiku. Griss k ní vzhlédl se stejným strachem zakalující jeho oči.

Ovlivňují nás lidé v našem okolí. Naši přátelé, rodinní příslušníci. Díky nim se můžeme měnit. Jejich prostřednictvím se setkáváme se změnami. Ale co je to co nás na změnách tolik děsí? Proč je nemáme rádi? Může za to snad ta nečekanost. Neschopnost připravit se na ně, na jejich následky? Anebo jenom strach, že když přijmeme něco nového, když dovolíme, aby změna proběhla, zároveň ztratíme něco z nás?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ivet | 16. března 2010 v 20:14 | Reagovat

to je přesně to, co mi tady chybělo! skvělá práce! po takové době, jsem ráda, že jsme si mohla přečíst další díl... jen doufám,. že tou sraženou chodkyní nebyla Sára... no prostě.... gratuluju, ospravila jsi mi náladu a vůbec! tvoje CSI pvídky jso prostě nejlepší! :-)

2 Cathy | E-mail | Web | 17. března 2010 v 7:03 | Reagovat

Dali sme si peknú prestávku a teraz je to tak akurát ... to je presne to čo mi chybalo :) Dufam ze na dalsi diel nebudeme cakat dlho :)

3 Elkaelka | Web | 17. března 2010 v 15:06 | Reagovat

mám špatnej pocit, že to bylo něco s tím chodcem a Sárou... šup sem další dílek... :D

4 melonka-csi | Web | 17. března 2010 v 17:37 | Reagovat

aj pěkné, chvíli jsem musela zapřemýšlet, jak poslední díl skončil, ale stálo to za to..
ach že by to byl tragický konec :-)

5 Jolka Tvoje→♥Sbéčko♥← | Web | 17. března 2010 v 21:03 | Reagovat

samozřejmě jako vdžy...jsem úplně napjatá.Krásný dílek povídky x)

6 Kathy | Web | 18. března 2010 v 15:01 | Reagovat

Skvělé.Já už vážně nevím,co dodat.Jsem napjatá:-)

7 Jane | 20. března 2010 v 15:22 | Reagovat

Výborně, kdy bude další? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama