Touhy

9. července 2010 v 13:03 | týnka |  stories by me
Touhy
Krásné prázdninové odpoledne:)

vím, že tu dlouho nebyla žádná povídka ode mne, stejně jako nezapomínám ani na Secret with Passion, ale ne vždy mi jde "psaní" v ruku v ruce s inspirací. Ale sem tam se poštěstí a mě přepadne múza a já se dokopu k tomu něco sesmolit. Tahle povídka vznikla vlastně už dávno (no asi tak dva měsíce zpátky), ale nějak jsem nanašla odvahu ji zveřejnit. Proto děkuji Ivče a Patty, díky kterým je tedy konečně i tu:) Možná někteří poznají, někteří ne, ale určité myšlenky a velkou inspirací mi bylo finále Grey's Anatomy. Nyní snad už jen mohu popřát hezké čtení a znáte to, ráda budu jak za kladnou tak i zápornou kritiku...

P.S.: Možná pro někoho dobrá zpráva, že brzy se možná dočkáte další jednorázovky;)


Touha. Trochu tajemné slovo, které je schopno vyvolat vzrušení. Připoutat pozornost. Zbystřit naše smysly anebo je naopak utlumit. Rozpálí nás anebo zchladí. Je to něco, co je nám společné. Něco co má každý z nás. Bez rozdílu věku, rasy či vyznání.

Smála se. Ten veselý bezstarostný smích se nesl po celém domě. Byl jako další sluneční světlo, které prostupovalo srze skleněná francouzská okna dole v hale. Čekal na ni dole, pod schody, už připraven vyrazit. Naposledy zkontroloval hodinky na svém zápěstí a houkl na ni, že už je nejvyšší čas. Chvíli na to již Ellen stála nahoře na schodišti a usmívala se na něj. Je překrásná. Pomyslel si Alex a také se usmál.

Po dlouhé době se jim naskytl zcela volný víkend, Ellen nemusela do nemocnice a ani on nebyl třeba v na stanici, proto se rozhodli zajet na chatu trochu si užít jen sami sebe. Oba měli náročné zaměstnání, které jim bralo hodně z jejich času. Byly to navíc sotva čtyři měsíce od jejich zasnoubení. Toužili po tom být zase chvíli jen sami spolu.

,,Už se strašně těším."Zaslechl Ellen, jak mu šeptá, když jej pod schody objala. ,,Já taky."Odpověděl ji a políbil do vlasů. Potom společně opustili jejich domov. Jejich společné, bezpečné místo.

Ellen již toužila po náručí svého milovaného. V nemocnici teď trávila většinu svého času, což se podepsalo i na jejich soukromém životě. Milovala svou práci, ale stejně tak do jejího srdce patřil i Alex. I on tam měl své místo, svou část.

Ještě než vyrazí na cestu, chtěli se stavit v restauraci, která patřila
Elleniné dlouholeté kamarádce. Jess se nedávno provdala za Jamese, Alexova dlouholetého kamaráda z dětství. Už nyní se všichni domlouvali na další svatbě a to právě Alexe s Ellen. Jess se možná těšila na svatbu více než Ellen sama. Ale bylo to jen tím, že Jess milovala to plánování a shon kolem.

,,Ahoj."Pozdravili oba společně, když došli až k baru, kde právě James obsluhoval nějakého zákazníka. ,,Ahoj.."Oplatil jim pozdrav překvapený James a vrátil drobné ženě, která si kupovala kávu. ,,Jess bude ráda, že jste se stavili, jen ji zavolám, a vůbec co vy tady?"Hodil si přes rameno utěrku a naklonil se přes bar. ,,Ellen má konečně taky volno, tak jsme toho chtěli využít."Usmál se Alex. James jen s úsměvem přikývl a na chvíli jim zmizel dozadu.

Ani nemuseli dlouho čekat a už k nim přiběhla drobná blondýnka s energickým úsměvem, který jí byl vlastní. Nejprve pěvně objala Ellen a poté i Alexe. ,,To je taky dost, že jste se vy dva ukázali. Neviděla jsem vás…hm.."na chvíli se zamyslela až se jí na čele objevila nepatrná vráska.,,..strašně dlouho, prostě." Ellen se zasmála. ,,Dali mi v nemocnici volno, tak jsme se rozhodli užít si taky trochu sami sebe." Ellen byla šťastná, když byli takto všichni pohromadě. Ta drobná blondýnka Jess, chlap jako hora James a Alex byli její rodinou, jejím zázemím. Jejím stálým bodem. Ellen si byla jistá, že by pro ně udělala cokoli.

Chlapi se zabavili spolu u baru, mezitím co se Ellen s Jess vytratili dozadu, kde měli relativně soukromí. Obě přítelkyně se již dlouho neviděly a scházelo jim to. I když si volali, přesto bývali nejšťastnější právě spolu. Vždyť spolu téměř vyrostly, nebylo se proto čemu divit.

,,Tak co jsi mi to tak chtěla říct, celá záříš a vůbec vypadáš krásně a …šťastně. V telefonu jsi byla trochu tajemná a to u tebe vždycky něco znamená. Tak už to vyklop."Vychrlila netrpělivě Jess. Ellen se nadechla. Usmála se a s radostí usídlenou v tmavě zelených očích do konečně vyklopila. ,,Jsem těhotná Jess, včera jsem si dělala v práci test…a byla to nehoda..ani jsme to s Alexem neplánovali, ale je to tak…"

Jess nejdřív jen chvíli stála a poté ji to konečně došlo, až radostně vypískla. ,,To je úžasné, gratuluju, strašně moc. Kdy mu to hodláš říct?"Zeptala se Jess. Ellen jen pokrčila rameny a nepřestávala se usmívat. ,,Jsem na tebe hrdá. Vážně…"Objala ji šťastně Jess.

Touha být lepší. Touha překonat se a udělat věci, které nás děsí. Touha překonávat sebe sama. Touha milovat. Touha snít…

Šťastné a plné dojmů z toho malého úžasného překvapení, které se zrodilo v Ellen, odcházeli obě zpátky do hlavní části restaurace. Jenže něco bylo špatně. Něco, co se nemělo nikdy stát, se stalo. Jess náhle uklouzla a ostře se udeřila do temene hlavy. Zavřela oči bolestí a s jednou dlaní zakrývající si oči se pokoušela vstát.

Slyšela zrychlený vystrašený dech Ellen. Něco bylo jinak. Něco se jí lepilo na ruku. To něco po čem uklouzla. S mrazením, které jí projelo, otevřela oči. Vyděšeně s očima roztaženýma zděšením zírala na krvavou kaluž pod sebou. Ruce se jí šíleně třásly. Dýchala zrychleně, cítila strach a hysterii, která sevřela její hrdlo do pevného objetí. S němými vzlyky vystrašeně vzhlédla na svou kamarádku.

Ellen ji vytáhla rychlým pohybem zpátky na nohy. Sama byla vyděšená. Jess se bála ohlédnout. Bála se krve, nesnášela ji. Jako malá kdysi byla svědkem nešťastné nehody. Třásla se. Celé její tělo se otřásalo pod tichými vzlyky. Byla v šoku. Nechtěla vědět, komu všechna ta krev patří.

Ellen uchopila její obličej do dlaní. ,,Dívej se na mě. Koukni se na mě Jess! To bude dobré. Všechno bude dobré! Vrátíme se dopředu a zavoláme policii. Všechno bude dobré."Tiše avšak důrazně promlouvala Ellen k drobné vyděšené ženě před sebou. Jess stále v šoku přikývla. Nebyla schopná cokoli říct. Chytila Ellen pevně za ruku a se zavřenýma očima ji následovala.
Ellen se však prudkým pohybem zastavila a přitiskla Jess ke stěně. ,,Je tady, je tady."Zašeptala vyděšeně.

Náhle zazněly výstřely. Mnoho výstřelů. Křik. Pláč.

Ellen vykřikla. Ten neznámý muž právě mířil na Alexe. Chtěla vyběhnout, ale tentokrát byla Jess pohotová. Pevně ji sevřela kolem pasu a stáhla ji o kousek dozadu ode dveří. ,,Nesmíš tam. Zabil by tě. Ellen, prosím!" Nalezla znovu svůj hlas.

Jenže Ellen se nedokázala jen dívat, jak se právě ten střelec chystá popravit i jejího snoubence. Muže, kterého milovala. Muže, kterému dala své srdce, svou lásku. Svou duši. Muže, jehož dítě nosila pod srdcem. Vyškubla se Jess a rozrazila dveře od kuchyně. Přikrčená vklouzla za bar.

Tam uviděla ležet postřeleného Jamese. Zády byl opřený o bar a snažil se zastavit ránu, jež mu krvácela. Střelec jej trefil do ramene. Chtěla mu zkontrolovat ránu, když ji překvapil útočníkův hlas.

,,Slíbil jste, že ji ochráníte…Slíbil jste mi, že se jí nic nestane…že ji nedostanou...Slíbil jsi mi to, přímo do očí, když jste ji odváděli do toho hotelu…Se mnou je v bezpečí…Ochráníme ji…To všechno jsi mi řekl..Nechtěla svědčit..Bála se…Já taky nechtěl aby proti němu svědčila…Mohli jste ji před ním uchránit…Já jsem měl…Byl jsem její muž…jen chtěla žít dál…se
mnou…slíbil jsi mi, že se vrátí…že se mi o ni postaráš…ale lhal si…Je mrtvá! Neochránili jste ji…to kvůli tobě umřela…to kvůli tobě a tvému parťákovi…"

Ellen si zakryla ústa v tichém výkřiku. Tohle musel být pan Morris, o kterém ji Alex vyprávěl. Jeho žena byla svědkem vraždy a Alex ji měl společně s Tomem, svým parťákem ochránit než nastane soud, jenže se to zvrtlo a ona při přestřelce zemřela.

Ellen ucítila teplou dlaň na své a otočila se. James ji zkoušel zastavit. Chtěl stejně jako Jess zachránit její život, pokud to jen bylo možné. ,,Musím"Zašeptala němě Ellen, ale tak aby ji James rozuměl.

Snažíme se chránit sami sebe. Vybavujeme si domovi těmi nejlepšími bezpečnostními zařízeními. Chodíme jen tam, kde se cítíme bezpečně. Držíme se osvětlených míst. Vyhýbáme se tmavým uličkám. Jenže jak ochránit ty nejbližší? Jak zajistit, aby v tomto světě plného násilí a nebezpečí zůstali uchráněni smrti a bolesti? Jak to dokázat, když ani své vlastní životy nemáme ve svých rukou…

,,Počkejte."
Vstala. Rychlý nečekaný pohyb, který střelec nečekal, odvedl jeho pozornost. Otočil se tváří k Ellen a namířil na ni svou zbraň.

,,Ellen neee!"Vykřikla Jess, která se objevila ve dveřích. Byla celá od krve, jak uklouzla. Třásla se. Po tvářích jí stékaly slzy. Viděla svého muže za barem se střelnou ránou, ale stejně tak viděla i svou nejlepší přítelkyni jak se hodlá nechat zabít. A to nemohla. Na to ji měla příliš ráda. Milovala. Znamenala pro ni mnoho. Byla její rodinou.

Střelec náhle znejistěl. Ruce se mu začali třást. I v jeho očích byla bolest. Bolest způsobena ztrátou milované osoby.

,,Vím, co se stalo. Alex mi o všem pověděl…Chcete spravedlnost, chcete pomstu...Tak zastřelte mě. Jsem Alexova snoubenka, budeme se brát. Já jsem vaše spravedlnost…Chcete mu ublížit tak jako ublížil on vám, ubližte mě… To já jsem vaše oko za oko."Šeptala tiše se smutkem a strachem protkaným hlasem. Ale také překvapivou silou, která ukazovala jak moc je pro ni Alex důležitý. Jak moc pro ni znamená.

,,Ellen ne, prosím Ellen.."Křičela Jess a plakala.
Muž, jehož bolest, ho dohnala až k tomu nejhoršímu možného řešení, k té nejhorší možné volbě, váhal.

Ta touha po pomstě.

Touha po spravedlnosti, ten hrozný žal,který v sobě nesl od smrti své milované, z něj učinil tu osobu, která měla rozhodnout o životě ostatních. Tu osobu, která vzala možnost volby, žít či zemřít do svých rukou, i když na to neměla právo. Namířil zpátky na Ellen. Přistoupil k ní blíž. A ona jen stála.

,, Alexi miluju tě…a mrzí mě to." Promluvila Ellen směrem k Alexovi, aniž by spustila z očí tvář pana Morrise. Byla odhodlaná. Bylas mířená. Milovala život. Milovala lidi kolem sebe, milovala Alexe.
,,Ellen…Ellen to ne…Ellen…"Šeptala již nyní Jess. Morris namířil na Elleninu hruď.

,,Ne! Počkejte, přece nezastřelíte těhotnou ženu! Prosím!"Promluvila naposledy Jess. Byla zoufalá, zkusila by cokoli říct, cokoli slíbit, jen aby byl už konec. Jen aby byla Ellen v bezpečí.

Morris se přitom otočil na ni.

Během těch pár sekund se pak změnilo hodně. Alex neváhal a vyrazil mezi Morrise a Ellen. Ellen v zoufalém výkřiku padla na kolena, když zazněl výstřel. Poslední kulka. Poslední člověk. Alex to stihl a schytal ránu, která měla patřit Ellen. Prohnul se a tvrdě dopadl na zem.

,,Ne! Prosím ne…Prosím ne…"Křičela zoufale Ellen. Klečela na zemi před Alexem, z kterého pomalu vyprchával život. Jess zavřela oči.

James odvrátil tvář. Pan Morris pomalu stáhl ruku se zbraní a tiše opustil restauraci. Z ulice k nim dolehl ještě jeden poslední výstřel.

Ellen se snažila pomoci Alexovi. Pokoušela se zastavit krvácení, zachránit jeho život. ,,Jen vydrž, ještě chvilku prosím vydrž. Pomoc tu bude každou chvíli…"Šeptala mu, i když už oba věděli, že je pozdě. Byla doktorka. Byla vynikající ve svém oboru a nyní tu mohla jen bezmocně sedět a sledovat jak muž, jehož milovala, jehož hledala tak dlouho, umírá.

Nechala slzy volně kanout po tvářích. Naklonila se a políbila jej. Cítila jeho jemný úsměv. Opřela si jeho hlavu o svá kolena a pevně jej vzala za ruku.

Umíral. Umíral jí v náručí, ale aspoň neodešel sám. Celou tu dobu byla s ním. I když už jeho stisk polevil, ona jeho dlaň nepouštěla. Držela ji ve své, dokud nepřijela záchranka.

Ale tou nejsilnější, nejzákladnější touhou, kterou máme všichni společnou. Tou, která může rozhodnout úplně o všem, změnit vše. Tou jedinou je touha žít…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivet | 9. července 2010 v 19:55 | Reagovat

tahl jednorázovka se mi strašně líbí... sice není nejveselejší, ale je krásná, prostě nezaměnitelný Týnky styl dovedený k další, čím dál tím lepší úrovni... :-)

2 Cathy | E-mail | Web | 11. července 2010 v 15:26 | Reagovat

Awwwwh krásna jednorázovka :) Už mi normálne poviedky od teba chýbali :)

3 Kathy | Web | 12. července 2010 v 19:36 | Reagovat

Strašně se mi líbí tvůj styl psaní. A tahle povídka jenom dokazuje, jak jsi skvělá:)Takže jen tak dál

4 Cinka | Web | 15. července 2010 v 13:12 | Reagovat

Teda Týnko, teď jsi mě dostala. Normálně mám slzy v očích. To je vážně neuvěřitelný, co dovedeš se slovy. Nádhera.

5 gilous-dance | Web | 15. července 2010 v 17:02 | Reagovat

Ahoj, omlouvám se, že jsem ti na tvou otazku nemohl odpovědět dříve, jelikož jsem byl na dovolené.
Tím vytvořít to co už jste dělali byla myslena metoda toho dělaní. Nemyslel jsem ten výrobek ale tu techniku dělaní. Tak doufám , že jsi mě pochopila a omlouvám se jestli jsem to nenapsal srozumitelněXD

6 Patty | Web | 16. července 2010 v 10:49 | Reagovat

Týnko, můj názor na tuhle povídku znáš! Je překrásná, vážně a nechápu, proč ses bála ji zveřejnit! Teď jsem si ji třeba přečetla už popáté a pokaždé mě okouzlila něčím novým:) A víš, co jsem ti říkala, není důležité to, kde získáš inspiraci, ale jak tu povídku podáš a napíšeš, což ty pokaždé zvládneš na jedničku s hvězdičkou :) děkuju za úžasný zážitek :)

7 IONEL(Tvoje SB) | Web | 9. srpna 2010 v 13:29 | Reagovat

To je tak krásný :) opravdu mě to vyrazilo dech :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama