Hranice

9. srpna 2010 v 19:53 | týnka |  stories by me
Vím, že od poslední jednorázovky uplynula hříšná doba na to, že jsem Vám slíbila, že další dílko je na cestě. A mou jedinou omluvou je, že jsem nechtěla zatím to dílko zveřejnovat. Je to vlastně dárek pro Patty, za co ona už ví. Myslím, že se navíc jedná o dost osobní povídku, která vyjímečně šla hodně, hodně ze mě. Možná proto jsem si otálela s jejím zveřejněním. Doufám, že potěší nejen ji, ale i Vás:)

Komunikace je jedním ze základních znaků společnosti a člověka vůbec. Ať už verbální nebo mimická je pro nás všechny velice důležitá. Je to všední věc, kterou používáme dennodenně. Jenže i když nám ulehčuje život, jsou jisté chvíle, jisté okamžiky, které si zapamatujeme již navždy. Které nám uvíznou v paměti a ať se snažíme sebevíc, ač zkoušíme cokoliv, nepodaří se nám je vymazat. Nepodaří se nám zapomenout. A pak tu naši schopnost komunikovat proklínáme, jelikož díky naší nešikovnosti z ní vytvoříme nástroj, který ubližuje nejen nám samotným, ale hlavně i druhým. A bohužel to převážně bývají lidé, na kterých nám záleží nejvíc. Dochází tak k nedorozuměním, která mohou vést i k veliké bolesti…

Bylo mi jedno, že prší. Že mi začínají chladnout prsty, že dlouhé černé šaty jsou těžší a těžší pod náporem nových ledových kapek deště. V tu chvíli jsem nemyslela na ten chlad kolem.

Emma stála naproti mně a upírala na mě svůj vyčítavý pohled. Byl to jeden z těch, kdy se chcete instinktivně přikrčit anebo ještě lépe schovat. Ten pohled říkal všechno, co cítila. Vyjadřoval všechnu tu zlobu a vztek.

,,Emm, prosím, nech mě to vysvětlit…"Natáhla jsem k ní ruce v tiché prosbě a přistoupila trochu blíž k černovlásce přede mnou. Ruce stáhla před sebe, jako by se chtěla bránit nějaké nepříjemné skutečnosti, a zároveň zavřela oči. ,,Já to nechci slyšet, nechci. Prosím už nic neříkej. Řekla jsi toho až přespříliš. To stačí! To stačí!"

Křičela na mě zoufale. Nenechala jsem ji. Došlo k nedorozumění, které by znamenalo konec pro mě, pro ni - pro naše přátelství. A já ji nehodlala ztratit kvůli špatně voleným slovům.

,,Emm, to co jsi viděla…Není to, jak se zdá. Sešli jsme se, to ano, ale jen abych…"Zarazila jsem se. Slíbila jsem Mattewovi, že o tom Emmě neřeknu. Proč taky když to mělo být překvapení. Pro ni…

Jenže to byla chyba. Tu chvilku, kdy jsem se zarazila, ten okamžik kdy jsem nic neříkala, si vyložila špatně.

,,Já tomu nerozumím, Natalie vím, že jsem ti ublížila. Několikrát. A hodně. Vím to, a ač jsem ti to nikdy neřekla, tak mě to moc mrzí. Víš, že jsem taková, jaká jsem. Že na rozdíl od tebe podržím deštník raději sama nad sebou než nad tím druhým. Že se nedokážu omluvit. Vím to. Moc dobře. Stejně jako jsem si vědoma toho, že jsi mi nikdy doopravdy neodpustila Marka a spoustu dalších podrazů, ale přesto jsi mě pokaždé vzala zpátky. Vím, že mi už nedokážeš věřit tak jako dřív, ale stále se aspoň snažíš to překonat. Jenže Nat, proč zrovna Mattew? Proč teď? Před zásnubami? Natalie proč?" Stála naproti mně a křičela. Nikdy jsem ji neviděla bez té povrchní, sobecké, mírně namyšlené masky, kterou nikdy nesundávala. Kterou se chránila.

Ale teď? Teď tu stála osoba otevřená, zrazená, ublížená. Všechny pocity vypluly napovrch. Jenže spolu s tím vším i zloba a vztek. Ublížila mi již několikrát, věděla jsem to a vím, a přesto jsem ji pokaždé nechala. Nastavila znovu a znovu tvář novým výčitkám, lžím, které mě nahlodávaly a postupně, kousek po kousku zmenšovali mé sebevědomí.

Říkala toho tolik, co bolelo, zraňovalo, tolik co již nelze vzít zpátky a odpustit.
,,Věděla jsem, že to nevydržíš dlouho, že mi to jednou vrátíš. Že toho na tebe bude příliš a prostě…Nejsi hodný člověk…Vlastně tě nesnáším celou tu dobu, musím se s tebou nějak vyrovnávat, překonávat tě…paní dokonalou…"

Zadržovala jsem slzy. Polykala je. Bolelo to. Neskutečně. To, co se právě dělo mi přišlo neskutečné, nemožné, neuvěřitelné. Šílené. Ano, to je výstižné. Připadala jsem si šíleně. Všechno bylo ok a najednou? Nerozuměla jsem tomu.

Na krátký okamžik, mezi výtkami a vším o čem věděla, že mi nějak ublíží, se odmlčela a tak jsem zkusila svou poslední šanci vysvětlit to nedorozumění.

Urovnat to i přesto, že jsem věděla, že na jakoukoli nápravu je již příliš pozdě. ,,Jenže my jsme se sešli kvůli tobě. Sakra.. Emm, copak to pořád nechápeš, chtěl tě požádat o ruku, chtěl si tě vzít a jen měl strach, protože jsi tak děsně náročná a povrchní, tak se bál jaký prstýnek a kde ti o tom říct. Chtěl jen pomoc..." Déšť během té chvilky zesílil a já ke konci již téměř jen šeptala.

Neměla jsem sílu na to křičet. Neměla jsem už sílu ji ani dále cokoli vysvětlovat. To co mi řekla, to co vytáhla na povrch, neskutečně ubíjelo - zraňovalo a zbytečky síly jsem vynaložila jen na to nespadnout na kolena. Vydržet.

Sledovala jsem její tvář. Její oči. Ty plamínky, ten hněv v nich pomalu uhasínal. Chladly. A nebyly to pouze ony, ale i Emm konečně pochopila. Po takové době.
,,Já…já..je mi to strašně líto…"Zašeptala se slzami v očích.

Existují hranice. Ty, které si tvoříme jen my sami. Mezi sebou, ale i sami pro sebe. Jenže tyhle hranice slouží k určitému účelu. Mají svůj význam. Svou hodnotu. Jsou pro nás jistými body, jistými liniemi, kterých se nechceme dotknout. Kterým se vyhýbáme ať už ze strachu či z jiného důvodu.

A pak, když nastane ten moment, ta chvíle kdy se přiblížíme téměř na dotek k hranici, kdy přestáváme dýchat, zavřeme oči a víme, že překročením riskujeme vše. Od úcty, přátelství až po lásku. Riskujeme své vlastní životy. Riskujeme ztrátu sama sebe. Neříkám, někdy je to,ne krok přes hranici, ale krok kupředu. Krok vstříc něčemu lepšímu, něčemu novému, něčemu co sami oceníme možná až časem.
Jenže všechno má svůj rub a líp.

Světlo a tma. Černá a bílá. Neexistuje pouze dobré a špatné. Bohužel - bohudík. A stejně tak se může lehce stát, že ten krok, ten čin - to překročení hranice - nás může stát celou naši budoucnost. Že ztratíme nejen to, co jsme vsadili, ale i něco navíc. Něco, co již nikdy nenalezneme. Co se již nikdy nevrátí. A to pak sakra bolí…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cinka | 9. srpna 2010 v 20:09 | Reagovat

Tedy Týnko, já smekám. To je naprosto parádní povídka. A je to opravdu ze života, znám něco podobného. Vždycky píšeš moc krásně, čtivě a člověk si říká "jo, to je mi povědomé, to je ze života". Krása, opravdu.

2 Kathy | Web | 10. srpna 2010 v 10:30 | Reagovat

Páni.Úplně mě to vtáhlo do děje. naprosto přesně jsem si dokázala představit tu scénu před sebou...Když jsem začala číst, nevěděla jsem, co mě čeká, ale vyrazilo mi to dech.Je to zároveň časté téma a zároveň něco tak strašně neobyčejného.Nedokážu to popsat:)

3 gilous-dance | Web | 11. srpna 2010 v 10:15 | Reagovat

Zumbu jsem zatím nezkusil jelikož nikde v okolí není nikde kurzy zumby, ale chtěl bych si to zkusit, jinak ten článek jsem psal z toho co jsem zaslech a přečetl ale zní to docela lákavěXD

4 Elkaelka | Web | 13. srpna 2010 v 8:37 | Reagovat

je to velmi zajímavé a hlavně k zamyšlení. Moc dobrá práce ;-)

5 Patty | Web | 14. srpna 2010 v 17:01 | Reagovat

Moje drahá Týnko, ty víš, jaký mám na tohle názor, že? :) Nádherná a procítěná :) Děkuju ti za ni. Je to pro mě čest! btw na blogu mám přihlášku do VGS a byla bych moc ráda, kdyby ses přihlásila :)

6 gilous-dance | Web | 16. srpna 2010 v 16:19 | Reagovat

ahoj, u mě je hodnocení tvého dílka ve 4.kole

7 gilous-dance | Web | 17. srpna 2010 v 10:00 | Reagovat

ahoj, už jsem do dnes stihl i zadání tak už je u měna blogu

8 Anjet | Web | 17. srpna 2010 v 14:29 | Reagovat

wau jsme tu poprvé a hned toto...fakt pěkný

9 Kathy | Web | 18. srpna 2010 v 21:42 | Reagovat

Ahoj:) Nechtěla by ses zúčastnit literární soutěže u mě na blogu? Kdyžtak se koukni tady: http://kathysanders.blog.cz/1008/literarni-soutez
Zatím se měj pěkně a hezký zbytek prázdnin:)

10 Cathy | E-mail | Web | 19. srpna 2010 v 8:56 | Reagovat

Stale sa len utvrdzujem v tom ze si uzasna :D Nadherna poviedka :)

11 gilous-dance | Web | 19. srpna 2010 v 15:57 | Reagovat

Ahoj, tvá povídka byla velmi vcitěná a velmi hezké.Cítil jsem s toho mnoho citů, které jsi do té povídky vložila.Mám z toho takový zajímavý pocit, který ve mě provokuje něco mezi pláčem a ještě něčím co nedokážu popsat. Krásně jsi posala mezi lidské vztahy, které máme. Skoro každý se pohádá a někdy i kvůli maličkostem, a potom vyčte co může. A pak toho lituje. Vážně se mi velmi líbila

12 Elkaelka | Web | 19. srpna 2010 v 16:31 | Reagovat

Ahoj, u mě na blogu je soutěž o nejlepší vtip, určitě se zúčastni, zasmějem se :D:D

13 Pussyfoot - Alice | Web | 20. srpna 2010 v 14:46 | Reagovat

ahojky,promiň, že jsem se neozvala dřív...ale sotva se mi chtělo něco přidávat...na tož někam kouknout ale už je to v pohodě ... už to jdu napravovat :-)  ;-) takže se ti moc omlouvám :-)

14 Patty | Web | 22. srpna 2010 v 22:29 | Reagovat

ahojky Týnko, na blogu mám první zadání VGS :)

15 Ivet | 28. srpna 2010 v 13:41 | Reagovat

je to nádherný, jako vždy, ostatně... Je to o lidské povaze, tak trochu si všechno komplikovat, zbytečně... Proč lidi v 90% nenechají toho druhého něco vysvětlit? Pak  toho litují, že řekli spoustu věcí, které bolí...

16 Blanka SB | Web | 5. září 2010 v 14:07 | Reagovat

Úžasná povídka, píšeš fakt krásně... :D  já abych se šla zahrabat :D

17 Patty | Web | 10. září 2010 v 11:25 | Reagovat

ahojky, na blogu je vyhodnocení prvního kola VGS :) omlouvám se, že píšu až tak pozdě, ale nestíhám :))

18 Jenda | 11. září 2010 v 12:58 | Reagovat

Ahoj máš moc pěkný blog a předem moc sry za rřeklamu
Máš rád/a draky? tak se přihlaš na blog http://dragon-virtual-world.blog.cz/ kde můžeš chovat vlastního draka a plno jiných potvůrek je úplně nový a tak tam toho nic není jen tě prosím koukni se tam a moc sry za reklamu!!

19 Jolka | Web | 13. září 2010 v 20:09 | Reagovat

Ahoj...jen malá informace u mě na blogu :)

20 Patty | Web | 14. září 2010 v 14:04 | Reagovat

ahojky, na blogu je zadání druhého kola VGS :)

21 gilous-dance | Web | 20. září 2010 v 18:14 | Reagovat

ahoj, už je vyhodnocení 5.kola VTGS

22 gilous-dance | Web | 21. září 2010 v 17:33 | Reagovat

Na blogu je zadání 6.kola VTGS

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama