cesta do nebe dlážděná slzami

Cesta do nebe dlážděná slzami...(50)

29. srpna 2008 v 14:00 | týnka
Tak toto je poslední část mé povídky...doufám,že se Vám bude líbit...dala mi hodně práce...a hodně jsem nad tím přemýšlela,ale stejně jsem došla k jednomu zavěru...proto se na mě prosím nezlobte,že je jaká je...

Zklamání předčí i touhu...(49)

12. srpna 2008 v 10:00 | týnka
Touhle dobou sjem už v lázních:)...tak doufám že se to zveřejní...snad se vám bude líbit...můžu prozradit že už se blížíme k finiši tíhle části povídek a snad se vám to bude líbit...přeju krásné počteníčko a děkuji za vaše komentíky k min.povídce!Potěšili mě...moc...

Ztracené vzpomínky...(48)

3. srpna 2008 v 11:23 | týnka
Moc vám všem děkuju za komentíky k minulé povídce!!Udělali mi všechny ohromnou radost:)Děkuju.Vím,že na tuhle povídku sjte si museli počkat,ale snad vám to nevadí...mrzí mě,že to trvalo tak dlouho...

Stesk…
Podivná prázdnota…
Tyto dva zvláštní pocity je podivně svírali.Byli na cestě už něco přes dvě hodiny a za tu dobu nikdo z nich nepromluvil.Všichni byli pohrouženi do svých vlastních myšlenek a obav.

Zbožné přání nás dvou...(47)

19. července 2008 v 21:17 | týnka
Tentokrát jsem vás nenechala tak dlouho čekat...tak doufám,že se vám bude líbit...dala jsem si na ní dost záležet..to musí uznat..a jsem vcelku spokojená s ní..no snad budete i vy...přeju krásné čtení...

Svíral pevně ten tenký list papíru,jako tu nejcennější a přitom tu nejbolestivější věc na světe.Slzy,které dopadali na tento dopis v sobě ukrývaly mnoho bolesti-strachu-beznaděje,ale také lásky.Lásky dvou zdrcených lidí.

Pouze naděje...(46)

15. července 2008 v 20:49 | týnka
Vím,že jste na ní museli čekat hoodně hoodně dlouho,ale snad se čekání vyplatilo.Psala jsem jí dva dny.Musím říct,že nikdy jsem si s povídkou nedala takovou práci.Snad nebyla zbytečná.Omlouvám se,že je ale taková jaká je.Odráží se v ní moje rozpoležení,které je střídavě(spíše)ne veselé.Ale nebojte to přejde.No už nebudu zdržovat,snad se vám bude líbit.Všem kteří si jí přečtou děkuji za vytrvalé čekání:-)...přeji hezké čtení...

Hra začíná...(45)

26. června 2008 v 7:00 | týnka
,Jde o…"Jim se trochu zarazil.
,,O co jde?"Tak nás nenapínej."pobídl ho s úsměvem Greg.
,,Jde o mrtvoly v poušti.Asi bude lepší,když tam zajedete všichni."dokončil Jim a odešel.

Vítej zpátky...(44)

19. června 2008 v 20:37 | týnka
Předem se moc omlouvám,že je hodně krátká...mrzí mě to,ale tento týden jsem an to neměla vubce čas...chodila jsem po doktorech a prostě sjem neměla tolik času...snad se vám i přesto bude líbit...asi není taková jako vždy ale příště vám to vynahradím...no už enbudu zdržovat...

Sluneční paprsky zapadajícího červencového slunce je vyprovázeli do práce.Stiskl ji povzbudivě ruku ona se na něj vesele a odhodlaně usmála a společně vešli dovnitř.Všichni je zdravili,hlavně ji.Byli rádi,že je zas mezi nimi.Viděli,jak na tom byla špatně,když ji zemřel přímo před očima.Báli se o ni.Báli se,že už se z toho nedostane.

Čas zase žít...(43)

16. června 2008 v 17:37 | týnka
Tak je tu další dílek ode mne...hezky se to střídá s povídkou od Ivči:)tak doufám,že v tom nebudete mít "hokej":-)...no nějak si jí nejsem jistá...tak snad se vám bude líbit...dneska mám nějak moc energie..no..to je fuk..abych tu nekecala...:-Dpřeji hezké čtení...

,,To bude zas dobré,uvidíte."snažil se utišit Sáru Johnatan.
,,Mám pro vás a vaše dítě protilátku."oznámil ji dobrou zprávu.
Sára však pořád jen seděla,obličej schovaný v dlaních a tiše nešťastným a zlomeným hlasem opakovala ty samé slova dokola.

Vysvobození...(42)

14. června 2008 v 8:00 | týnka
No tak tentokrát jsem s pokračování pohnula:)...šlo mi to i od ruky a bavilo..to minulé v tom jsem se nějak topila...a nejdřív to nechtěla zveřejnit...ale děkuju vám za komenty....snad se vám to bude líbit...a příště už to bude veselejší...teda pokusím se...

O 6 hodin později:

Seděli zabalený v dece na zemi opřeni o zeď naproti dveřím.Objímal ji.Tiskli se k sobě.Před pěti hodinami jim přinesli deky,vody a nějaké jídlo.Za vodu a deky byli všichni velice vděční.Byla jim příšerná zima a měli žízeň.

Nezbývá než čekat...(41)

12. června 2008 v 12:27 | týnka
Stál uprostřed vegaské pouště a kopal....

Vždy byl velice pečlivý,právě díky jeho pečlivosti ho ještě nedostali,nepřišli na to,jak ho dostat..Ale pravda byla,že mu byli už hodně blízko.Neměl rád stěhování,ale v tuto dobu to pro něj byla jediná možnost,jestli chtěl nadále pokračovat ve svých plánech.
 
 

Reklama