Under a Violet Moon

Under a Violet Moon...(4)by Cinka

13. dubna 2010 v 7:00 | týnka
Odbila jedenáctá hodina. To Lauru vytrhlo ze zasnění. Pořád tančila s neznámým mladíkem, ale teď již začínala přemýšlet, jak ho dostat ven do zahrady a přimět ho, aby sundal škrabošku. Dychtila vidět, kdo se skrývá pod tou maskou. Dokola si kladla otázku, zda toho mladíka zná a doteď ho jen nedokázala poznat. Nebo je to opravdu někdo neznámý? Nevěděla. Ale toužila to zjistit.

Under a Violet Moon...(3)by Cinka

6. dubna 2010 v 7:00 | týnka
Už několik slunečních dnů využívala Laura k procházkám po zahradě jejich rodinného sídla. Otec býval málokdy doma, takže jí nikdo nerušil. Pořád přemýšlela nad svým plánem, jak zase vidět onoho neznámého mladíka. Zdálo se, že má rád plesy, proto se rozhodla uspořádat další bál. Musela jen vymyslet, k jaké příležitosti by to mělo být, aby nebylo zvláštní, že pořádá druhý ples tak záhy po tom prvním.

Under a Violet Moon...(2)by Cinka

30. března 2010 v 7:00 | týnka
Laura stála na balkóně, který patřil k jejímu pokoji, dívala se na sluncem zalitou zahradu a přemýšlela, jakou zábavu si najít, aby se nenudila. Po poledni měl přijet nějaký host, kterého jí chtěl otec představit. Ale do té doby bylo spoustu času a ona nevěděla, jak s ním naložit. Její služebná seděla u ní v pokoji a věnovala se vyšívání. Když byla Laura menší, chtěla ji to naučit, ale ona na to neměla dost trpělivosti. Raději se točila kolem koní a kdykoli nebyl v dohledu nějaký host, jezdila na koni jako muž.

Under a Violet Moon...(1)by Cinka

22. března 2010 v 7:00 | týnka
Ahoj Zlatíčka,

jsem moc ráda, že mohu uvést na svém blogu tuto povídku od Cinky, které za tuto důvěru děkuju a nyní již přenechám prostor samotné Cince, sama mohu tuto povídku jedině doporučit!

Cinka

Ahojky lidičky, napadlo mě, že bych i já mohla přispět svou troškou do mlýna a rozšířit tak přispěvatele na Týnky bločku. Je pravda, že většina z vás píše především o Kriminálce, ale já se rozhodla napsat jiný příběh. Tak jako Týnku, i mě ovlivnily Upíří deníky. Ovšem nebojte, o upírech povídka není.
Povídku jsem zasadila do doby zhruba 15. století, do italské renesance. Postupně se vám představí hlavní postavy a načrtne se příběh. Zatím mám jen pár kapitolek, takže ani já sama nevím, jak se bude příběh vyvíjet.
Doufám, že se vám povídka bude líbit. Přeji příjemné čtení.

Byl krásný květnový večer. Slunce, které přes den vše zahřívalo s velkou intenzitou, již zapadlo za obzor a na nebi vysvitly hvězdy, jasněji, než kdy jindy. Mladá dívka oblečená do bohatých šatů nejnovější italské módy se procházela rozlehlou zahradou. Měsíční světlo se odráželo od jejích tmavých vlasů, jež byly vyčesány do slušivého účesu. Světle modré šaty zářily novotou. Dívka si oběma rukama přidržovala sukně, aby si na ně nešlápla. Šla hrdě vztyčená a nedívala se nalevo ani napravo. Nejraději by byla úplně sama, ale na to by její otec nikdy nepřistoupil. Snažila se tedy všemožně ignorovat svou služebnou, která ji doprovázela. Naštěstí to byla rozumná žena, která ji znala odmala, takže věděla, kdy se držet stranou.
 
 

Reklama